DUCHOVNÍ POMOC - VAŠE KYTIČKA - PORADNA - KOMUNIKACE S ANDĚLY

Milá Kytičko,

Přemýšlela jsem, jestli Ti mám psát, ale stále mi ta záležitost nedopřává klidu.. Otázkou je sebevražda člověka, který pomáhal lidem a měl všechny rád.Byl plný síly a optimismu. Byl to kněz. Působil chvíli u nás v Hustopečích nad Bečvou.Jak mohl něco takového udělat. Sobě? Svým blízkým? Proč jej andělé neochránili, Pracoval přece ze všech sil pro světlo a duchovní cestu mnohých.Moc Tě prosím, o vysvětlení. Zdá se mi, že najednou je kolem mě příliš mnoho smutných příběhů.  Příliš krutých hříček osudů.

Linda

Ahoj Kytičko,

Nemůžu se vzpamatovat ze smrti faráře, který mi křtil syna. Měl 39 let a skočil pod vlak. Jsem z toho totálně v šoku. Měl jsem ho rád. Byl to dobrej chlap. Nemůžu tomu uvěřit. Strojvedoucí řekl, že stál v kolejišti. Já nevím, tohle mi prostě hlava nebere.  Nevím co si o tom mám myslet.

Martin

Dobrý večer Kytičko,

Mám k Vám jen malou otázečku: „ Jak může  člověk, který je pro nás , obyčejné smrtelníky duchovním pastýřem, klesnout tak hluboce,že  si sáhne na život?“  Přece by měl být příkladem pro Ty ostatní. Myslím na jednoho kněze, který to nedávno udělal? Jak to, že neměl sílu se tomu vzepřít? Kde byli andělé a Bůh? Kde jsou vyšší principy a úcta k životu, kterou by člověk u takových hluboce věřících lidí právem čekal?

Štěpán

Moje milé zlatíčka,

Dnes máme opravdu smutné téma. Ale,Bohužel až příliš často,v poslední době mi chodí dotazy, na téma „ SEBEVRAŽDY“ .

Ztratit své blízké z důvodu, jakéhosi psychického selhání, zkratu v jeho myšlenkách, to velmi bolí, protože takovou smrt vidíme obvykle jako ZBYTEČNOU.

Máme pocit, že jsme jí mohli zabránit, kdybychom tušili, v jaké tmě se náš blízký človíček nachází. Většinou ale právě nic netušíme. Ta zpráva přijde jako blesk z čistého nebe. I já jsem zažila tuto situaci. I já jsem před sebou měla člověka, který chtěl umřít. Byl smrti velmi blízko. Jeho tělo se chvělo, jakoby v poslední křeči a život z něj rychle vyprchával. Jeho krk stahovala prádelní šňůra. Půl metru nad podlahou  nad byly jeho nohy.  Byl to obraz, který člověk už nikdy nedokáže vymazat z paměti.  Čtyři děti, které byly o patro níž, netušily, že jim právě umírá otec. Nejmladšímu synkovi byl 1 rok.

A věřte mi, že to tak mělo být, a vím to,  když se na to dívám až teď,s odstupem času.  Vím,že v tomto případě se jednalo doslova o sekundy. Kdybych přišla o pár sekund později, nebylo by ho možné vrátit zpět do života. Udušení nastává v několika málo minutách. Od chvíle, kdy se jeho nohy odrazily od schodů a do krku se mu zařezala šňůra, osud začal nemilosrdně odpočítávat vteřiny. A já jsem najednou měla silný pocit, že se něco děje. Netušila jsem, že ho musím najít v průběhu dvou minut. Jinak bude pozdě. Nevěděla jsem kam šel. Mohl být kdekoli, ve sklepě, v garáži, na zahradě. Ale já šla právě tam, kde bylo nevytopené podkroví, tam, kde  jsme v zimě vůbec nechodili. Já tam ale tenkrát šla. Byla jsem tam tak rychle, jak rychle bylo potřeba.

Stejně tak rychle byla u nás záchranka a tak měl ihned lékařskou pomoc a péči.Jen díky těmto okolnostem, přežil.  V březnu to bude už 14 let. Ten člověk stále žije. Už nikdy se znovu nepokusil to zopakovat. Kdo mně zná, dobře ví, o čem píšu.Nikdy bych nebyla ochotná uvěřit tomu, že něco takového by byl schopen udělat. A přesto se to stalo.

Milá Lindo, Martine a Štěpáne,

Kněz, farář, pastor, duchovní učitel, mistr Reiky, nebo jiný člověk, který vede duše ke světlu, by měl mít opravdu jasno v tom, že život je nedotknutelný. Že není možné svévolně odcházet a pohrdat životem do té míry, že si sami zvolíme, kdy odejdeme. To by měl učit své žáky, své ovečky. Svým životem by jim měl dávat naději a jasný příklad.

Muselo se stát něco hodně vážného. Toto není běžná situace, to není běžná sebevražda.Tento člověk byl velkým učitelem.

Otázka je, co přivedlo tuto duši k takové slabosti, že ten člověk stál bez hnutí na kolejích a čekal až vlak dokoná dílo zkázy?

Napsala se mi věta „ Vlastní selhání“. Stalo se něco, co tomu člověku vzalo víru v SEBE. Pak ztratil i důvěru ve své přesvědčení a svůj životní úkol. A ta nejhorší věc, ztratil důvěru k tomu, kterému zasvětil svůj celý život. Přestal věřit v lásku a odpuštění.

Andělé byli bezmocní. Nemohou násilně zasahovat do svobodné vůle člověka. Pokud je o to někdo nepožádá. Nikdo z jeho blízkých, ale o jeho zhoubných myšlenkách nevěděl. Často zachraňoval druhé, ochotně pomáhal tam, kde bylo potřeba. Ale jemu nikdo nepomohl. Nikdo jej nevrátil z cesty, která neměla pokračování. Tato cesta je slepá.  Protože oči toho, který po této cestě kráčí, jsou slepé. Zaslepila je bolest, zklamání, beznaděj, sebelítost, nebo jiná negativní emoce. Nenašla se pomocná dlaň, která by protřela nevidoucí oči a pomohla najít lepší cestu. U tohoto člověka, musela nastat jakási duchovní smrt.

Prosím všechny, kteří čtou tyto řádky o zapálení svíčky, za tuto zbloudilou duši.

Poprosme za odpuštění jeho viny, která je tím větší, že zklamal Ty, kteří mu důvěřovali. Mám teď před očima větu:

„ Pane, odpusť mu, neboť neučinil tento skutek  ze zlé vůle, ale ze slabosti.

Ať jeho duše najde pokoj a usmíření ve Tvé nekonečné lásce, naději a míru.“

S láskou Kytička

...........................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................