DUCHOVNÍ POMOC - VAŠE KYTIČKA - PORADNA - KOMUNIKACE S ANDĚLY

Jen jsem vam chtela napsat ze je mi vasich deti lito na vlastni oci jsem videla jak ten strom pada ale nic proste nic se nedalo delat vsechno bylo rychlejsi nez ja a mi spoluzaci jen jsem tam stala a cekala jestli nahodou nerekne nejaky dokto jestli tu nekdo nema nulku krev protoze ja ji mam a ta je darovatelna vsem ale to vlastne ani neni ono co jsem vam chtela rict jen se svymi detmi urcite tam v nebi setkate tam je jim urcite krasne a vsichni se tam o ne staraji asi to zni spatne ale ja jinak nevim jak bych to mela napsat protoze jsem sama jeste dite

Mocinky s Vámi soucítím,možná i vím co prožíváte.
Přišla jsem také o dítě
Chci Vám jen říci,že se s našimi milovnými dětmi určitě znovu setkáme.
Náš pláč a utrpení naše miláčky bolí.Posílejme jim prosím radost v podobě naší opravdové mateřské lásky,dejme jim vědět,že jsme tu vždy pro ně a že je nikdy nepřestaneme milovat,ukažme jim jak jsme silní,že tu naši obrovskou nepopsatelnou bolest dokážeme přeměnit v LÁSKU a alespoň malinký úsměv PRO NĚ !!!!
Je těžké a bolestné přežít svoje děti - proto je dobré věřit tomu,co cítíme v našich srdcích a to,že jsou stále s námi a že o nich víme !!!!!!!!
S láskou Renata

Danečku,Honzíku vidite byli jste nerozlčni kamaradi a uz jste zase spolu..!!rodine preju mooc sil at to vsechno nejak prekousnete..jsou z nic tetka dva mali krasni andelicci a je jim dobre...drzim palecky...
a Dando diky za kamardstvi...!!!mam te rada!!!!

DNES SEM TAM BYLA I JA ZAPALIT SVICKY VIDELA JSEM TAM I ,PAR ANDILKU,CO TAM NAKY HODNY CLOVEK DAL POSILAM HODNE LASKY A SVETLA KLUKUM DO NEBICKA I JEJICH RODINE

Danečku, Honzíku, mějte se spolu "tam nahoře" moc hezky ...

I já se modlím za klid pro dušičku chlapce a rodíčum posílám hodně lásky a síly, vím, že vyrovnat se s touto ztrátou nebude lehké.

Také jsem četla zprávu o druhém chlapci a přeji rodičům,příbuzným a známým,aby u nich stáli všichni andělé a ukázali jim cestu jak jít po takové ztrátě dál.Jsem také maminka a rodičům posílám světýlko pro jejich dušičku a hodně síly.
Zuzka

Ano, Zipíčku, už i ten druhý chlapec je u andílků.
Už ho nic nebolí. Prosím o klid pro jeho dušičku a sílu pro rodiče a všechny,kteří se s jeho smrtí musí vyrovnat.
Kytička

Uz i ten druhy je s Andely...

Ked zomrela moja dcerka, zdrava, krasna, nadana...citila som okrem vsetkych mojich negativnych emocii aj nieco krasne. Cilila som ze jej je dobre, ze je na bezpecnom mieste. Z celej duse by som priala vsetkym ktori to potrebuju aby to citili tiez.

Najbolestivejšie pre rodiča je, keď stratí vlastné dieťa. Aj keď sa niekedy stávajú veci,ktorým možno nerozumieme, vždy je tu viera v lásku, viera v to, že sa raz stretneme. KTO V SRDCIACH ŽIJE, NEUMIERA.

Já si myslím, že nepsat o takových smutných věcech by bylo jako tvářit se, že neexistují, což je hloupost, protože si všichni uvědomujeme, že podobné tragédie se dějí a v poslední době dokonce víc, než kdy jindy a spousta lidí se ptá proč. Nic není náhoda a vše co se děje je příprava na věci příští, na to, že Země vstupuje do vyšších energetických vybrací a spousta lidí nedokáže tyto vybrace unést a proto musí opustit tento svět.. A i smrt nevinných dětí má svůj hluboký význam, který mi neznáme.. Stejně tak si ale myslím, že je důležité psát i o věcech pozitivních, optimistických, které pro nás budou pohlazením pro duši, dodají nám chuť a radost do života. Kytička nezapomíná ani na jedno a to je dobře :)

Proč nám Kytička, která je naše sluníčko, rozdává lásku a světlo, najednou píše příběhy, které někteří z nás nemusí slyšet. Proč? Protože i smrt je součástí našeho života, tak jako zrození. Andílci nás přece neučí, abychom vnímali jenom krásu, ale chtěji abychom byli ohledupní a snažili se pomáhat všude tam kde je to třeba, třeba jenom tím, že posíláme trpícím lidem lásku i tohle je velká pomoc.Snad si někteří z nás uvědomi, že nic není samozřejmostí a za vše co máme bychom měli s vděčností děkovat. Já Ti Kytičko za tenhle příběh moc děkuji. Objímám a posílám plnou náruč lásky.A.

http://www.pomoztedetem.cz/index.php?cmd=article&id=159

http://www.darcovskasms.cz/projekt-322/unicef.html

Všímajíc si největších disproporcí naší civilizace, napsal v roce 1981 Fritjof Capra: "více než 15 milionů lidí, převážně dětí, umírá každoročně hladem. Dalších 50 milionů lidí trpí důsledky podvýživy. Okolo 40% lidstva nemá přístup ke zdravotní péči a navíc, rozvinuté státy vydávají na zbrojení 3x více než na zdravotnictví. Dále 35% lidstva nemá pitnou vodu a zároveň celá polovina všech vědců a inženýrů světa pracuje na vývoji zbrojních technologií."

Co se to vlastně děje?
Tenhle týden mi přijde extrémně tragický, kromě stromu, jestlí, školy...jsem včera ve zprávách zaslechla ještě o orkánu a dětech zasypaných ve sportovní hale?
:-(

Pochodeň Lásky
Ano, i já děkuji duši chlapce. Včera jsem byla s manželem položit zápalenou svíci....slzy nám tekly oběma a mě napadlo, že tomu chlapci je třeba poděkovat.Proč?... za jeho Lásku....je to místo nejvíce frekventované, kde hodně lidí projde nejen Zlíňanů a přeji nám všem , aby ta jeho pochodeň Lásky zapálila Lásku a soucit v každém srdci, které ji bude šířit zase dál. A myslím, že je třeba také poslat sílu a Lásku tomu druhému chlapci, určitě ji mooc potřebuje. Děkuji.

Také moje dítě chodí těmi místy cestou na zastávku nebo jen tak prochází městem. Kytičko, proč je osud tak krutý? Bylo tam více lidí které strom zasáhl, proč tak tragicky skončí zrovna dva malí kluci? Navíc tam byli úplně náhodně ... Ačkoliv - co je náhoda? Možná člověk vnímá takové tragédie jinak když ho to nijak osobně více nezasáhne, když "dvanáctiletí školáci" zůstanou anonymní. Znám oba dva chlapce, jsou to (bohužel v jednom případě byl) bývalí spolužáci mé dcery. Znám jejich rodiče, sourozence. Byli to veselí šikovní kluci. Sama jsem byla překvapená jak moc dceru ta smutná zpráva zasáhla. I dospělý člověk se s tím těžko srovnává. Neumím si představit jak se s takovou tragédií mohou rodiče a nejbližší vyrovnat. Přesně vím, proč je tu tenhle příběh ... A děkuji Bohu že mé dvě děti klidně spí ve svém pokoji. Nechápu a asi nepochopím takové kteří se ptají "proč je tu tento příběh". A Tobě děkuji ... Za všechny mámy, kterým není lhostejné co se děje kolem nich.

Jsem pedagogický pracovník a pracuji s dětmi ZŠ. Dnešní děti jsou díky agresivním počítačovým hrám, a dalším jiným vlivům bohužel tak otupělé proti bolestí a proti soucitu, že bych byla moc šťastná, kdyby se to alespoň malinko trošku změnilo. Předat jim trochu smutku a učit je empatii a soucitu to není vůbec na škodu. Zastavit by se měla šířící se nenávist, lhostejnost a nezájem. A né smutek. Trochu smutku nikomu neublížilo, navíc, pokud si člověk popláče, velmi se tím pročistí nejen energie, ale uvolní se napětí shromážděné dnešním stresem.
Svaťka
Svaťka

proč to Kytička píše? je to především matka s velkým M a obrovským srdcem, ztělesněný soucit...chápu ji, jen jsem si přál, aby se smutek nerozlil do dalších srdcí, naše emoce jdou i k našim dětem, je to jako bychom jim poslali e-mail se špatnou zprávou, mají ho ve schránce a jednou nám za to přijde účet. Je to osobní zkušenost. Nebuďte smutní déle, než je nutné !