Když jsem si uvědomila, že neděle je pro mě vždy ten nejvhodnější čas k odpočinku, ještě chvíli jsem si zdřímla.

Probudila mne ta příjemná vůně kávy, to aby mi připomněla, že mám hodného a pozorného manžela, který mi z úsměvem a polibkem popřál krásné ráno.

„Jak se to stalo?“ Pak jsem jako ve snu slyšela větu, že vlastně cestou z práce najednou ležel na náměstí vedle kola a všechny oživovací pokusy byly marné. Tečka. Víc nikdo neví, jen, že je nařízená soudní pitva. Trochu jsem se vzpamatovala a poprosila Leničku, aby mé mamince nic neříkala, protože jsem nechtěla, aby ji zpráva o smrti bratra zastihla nepřipravenou a s telefonem v ruce.

A tak jsem za několik desítek minut byla u své maminky a ta už z výrazu mé tváře pochopila, že se „něco“ stalo. „Mami, dnes nemám dobré zprávy“. Řekla jsem tuto neurčitou větu a chvilinku jsem ještě čekala až vydýchá tuto informaci. Objala jsem ji a řekla zprávu, kterou jsem říci musela. Nešlo zadržet proud slz. Když vidíte plakat člověka, kterého máte tak rádi, emoce se nedají zadržet. Chvíli trvalo než se vzpamatovala. Sdělila jsem jí vše co jsem věděla a uvařily jsme si kávu. Maminka byla obdivuhodná, trvalo jí opravdu jen chvilku, než řekla větu, která uvolnila tu tísnivou atmosféru. „ Všichni tam musíme, alespoň ho už nic nebolí a netrápí se.“ Ujistila jsem maminku, že i když měl ihned lékařskou pomoc, byl na místě mrtev a opravdu se netrápil. Když jsem se dívala na svou maminku, pochopila jsem, jak moc je vnitřně silná. Dobře vím, jak bratra měla ráda, ale plně si uvědomovala, že on by si nepřál, aby se trápila. Dokázal vždy všechny rozesmát a šířil kolem sebe jen dobrou náladu.

Když se nám všechno podařilo zařídit, zašly jsme si s Leničkou na kávu do restaurace, aby přišla trochu na jiné myšlenky. Bylo vidět, jak moc se jí ulevilo, že to máme za sebou.

Během dopoledne se k nám přidala moje dcera Janka a tak už jsme na ten velký smutek byly tři. A uvědomila jsem si, že by tak těžké věci neměl nikdy člověk vyřizovat sám. 

 A to nejen kvůli pocitu spolucítění těch, kteří zde zůstali a truchlí, ale hlavně kvůli klidu duše, která odešla. Protože zmírnění bolesti pozůstalých, je vlastně pomoc zemřelému, aby dříve došel klidu.

Zetejte se, jestli nepotřebuje pomoci vyřídit potřebné záležitosti ohledně pohřbu.

 Pokud člověk odešel náhle, často je duše navíc zmatená a neodejde ke světlu. Když se k tomu navíc přidávají projevy přítomnosti duchovní energie u pozůstalých, je nutné udělat tyto dva kroky.