KDYŽ ZEMŘE BLÍZKÝ ČLOVĚK, JE TO PRO NÁS URČITÝ PSYCHICKÝ ŠOK

6. 9. 2009

Dnes Vám sluníčka zde předkládám příběh,který se tento týden stal v naší rodině.

Vy se mi denně svěřujete a posíláte emaily, plné bolesti, trápení, někdy plné radosti a

štěstí a tak i já zde popíšu, co jsem během posledních dnů prožívala.

V neděli 30.8. 2009 ráno, jsem se probudila v celku brzy, a mile mně překvapilo sluníčko, které prozářilo celý pokoj a navodilo tu správnou nedělní náladu.

Když jsem si uvědomila, že neděle je pro mě vždy ten nejvhodnější čas k odpočinku, ještě chvíli jsem si zdřímla.

Probudila mne ta příjemná vůně kávy, to aby mi připomněla, že mám hodného a pozorného manžela, který mi z úsměvem a polibkem popřál krásné ráno.

Pak jsem uslyšela zvonění telefonu. Bylo to neznámé číslo a tak jsem zvažovala, jestli, když je neděle, mám přijmout hovor od člověka, kterého neznám.

Uvědomila jsem si, že možná někdo právě teď potřebuje moji pomoc. A tak jsem zmáčkla zelené sluchátko a v tu chvíli, mi v telefonu jakýsi ženský hlas vysvětloval, že tatínek zemřel a že zůstal ležet na náměstí a nikdo neví, co se mu vlastně stalo. Slova přerušoval pláč a já pořád nevěděla s kým mluvím, i když hlas mi začínal být povědomý. Takových telefonátů mívám v poslední době dost, takže jsem se snažila tu ženu uklidnit. Po chvíli jsem zopakovala otázku.

Která Lenka mi volá???? Hlas se jí alespoň trochu přestal třást a tak jsem docela srozumitelně slyšela, jak mi říká: „ To jsem přece já Lenka, Tvoje sestřenice.“ Musela jsem se posadit. Právě mi totiž došlo, kdo vlastně zemřel. Ten mrtvý muž , je jediný bratr mé maminky. Můj nejmilejší strýc, který mi po určitý čas nahrazoval otce, kterého jsem nikdy nepoznala. Vždy veselý, vtipný, plný života a optimismu. Stačila jsem jen zašeptat: „Leničko, to je mi moc líto“.

„Jak se to stalo?“ Pak jsem jako ve snu slyšela větu, že vlastně cestou z práce najednou ležel na náměstí vedle kola a všechny oživovací pokusy byly marné. Tečka. Víc nikdo neví, jen, že je nařízená soudní pitva. Trochu jsem se vzpamatovala a poprosila Leničku, aby mé mamince nic neříkala, protože jsem nechtěla, aby ji zpráva o smrti bratra zastihla nepřipravenou a s telefonem v ruce.

A tak jsem za několik desítek minut byla u své maminky a ta už z výrazu mé tváře pochopila, že se „něco“ stalo. „Mami, dnes nemám dobré zprávy“. Řekla jsem tuto neurčitou větu a chvilinku jsem ještě čekala až vydýchá tuto informaci. Objala jsem ji a řekla zprávu, kterou jsem říci musela. Nešlo zadržet proud slz. Když vidíte plakat člověka, kterého máte tak rádi, emoce se nedají zadržet. Chvíli trvalo než se vzpamatovala. Sdělila jsem jí vše co jsem věděla a uvařily jsme si kávu. Maminka byla obdivuhodná, trvalo jí opravdu jen chvilku, než řekla větu, která uvolnila tu tísnivou atmosféru. „ Všichni tam musíme, alespoň ho už nic nebolí a netrápí se.“ Ujistila jsem maminku, že i když měl ihned lékařskou pomoc, byl na místě mrtev a opravdu se netrápil. Když jsem se dívala na svou maminku, pochopila jsem, jak moc je vnitřně silná. Dobře vím, jak bratra měla ráda, ale plně si uvědomovala, že on by si nepřál, aby se trápila. Dokázal vždy všechny rozesmát a šířil kolem sebe jen dobrou náladu.

Druhý den ráno, jsme s Leničkou šly zařídit potřebné věci. Lenička má bratra v zahraničí a tak vše zůstalo na jejich bedrech. Byla tak statečná a silná. Vyzvedli jsme strejdovo jízdní kolo, a jen já jsem viděla jak se jí roztřásly ruce, když položila dlaně na jeho řídítka.

Pak následovaly opravdu nepříjemné věci jako vybírání veršů na smuteční oznámení a zařizování posledních věcí člověka. Je to opravdu určitý psychický šok. V neděli čekala, až se tatínek vrátí z práce a v pondělí ráno už musela vybírat věci k jeho poslednímu odpočinku. Viděla jsem, jak její myšlenky bloudí, jak nesmírně těžké je pro ní soustředit se na úřední jednání. Vždy když začala plakat, chytila jsem jí kolem ramen, aby věděla, že jsem s ní. Že i já cítím bolest Vybírali jsme katalogu doplňky a Lenička si utírala slzy a snažila se soustředit své zatoulané myšlenky. Najednou jsem viděla vedle nás sotva znatelný záblesk světla a uslyšela známý hlas. „ Vyberte mi tu rakev pořádně“. Poznala jsem ihned hlas svého strýce. V tu chvíli i já jsem měla v očích slzy. Strejdu, nejspíš ani po smrti neopustil jeho známý smysl pro humor. (To, co jsem slyšela jsem řekla pouze své dceři, která se trochu podivila, že strejdovi záleží na těchto pozemských věcech. Důležitost tohoto sdělení jsme však pochopily, když za dva dny zavolali z pohřební služby, že musíme vybrat jinou rakev, protože ta, kterou jsme objednali, je úzká.)

Když se nám všechno podařilo zařídit, zašly jsme si s Leničkou na kávu do restaurace, aby přišla trochu na jiné myšlenky. Bylo vidět, jak moc se jí ulevilo, že to máme za sebou.

Během dopoledne se k nám přidala moje dcera Janka a tak už jsme na ten velký smutek byly tři. A uvědomila jsem si, že by tak těžké věci neměl nikdy člověk vyřizovat sám.

Já nyní cítím u sebe doma neustálé projevy jeho duše. Vím, že je se mnou. I teď v tuto chvíli. Má ještě velmi slabou energii, jeho hlas slyším z velké dálky. Ale to důležité co mi chtěl říci, mi řekl.

Chtěl mi předat jen pár informací, které by pro mě byly důležité. Ale zdá se, že mohou být užitečné všem. Chtěla jsem znát jeho pocity a všechno, co mu připadá teď v tuto chvíli důležité.

Zaznamenáno 4.9.15.30

Já vím, že jsem zemřel. Nic jsem nevěděl. Nic mi nikdo neřekl. Vše jsem musel pochopit sám. Nic už nelze změnit, když na vlastní oči, uvidíš své tělo,ale žádná bolest už není.

Nikdo nic nezavinil. Byl to přirozený proud času. Čas, je něco, co nikdy nemáš. Láska je DAR , který celý život od druhých čekáš.

Hlavně nepromarni svůj čas a dávej druhým svůj DAR. Každý den máš sloužit lásce. Nesnaž se pochopit všechny lidi, s kterými se setkáváš, jen je miluj. To co ti teď připadá nejdůležitější, to jsou jen samé hlouposti. Nejsme souzeni, sami si svým životem připravujeme vlastní velký proces. To, co jsem si myslel, že je z mé strany láska, byla často jen shovívavost. Až jednou poznáš Boží lásku, teprve pochopíš, jak málo jsi schopná milovat.

Zlé slovo, je ostrý nůž ve Tvých rukou. Zlá myšlenka ten nůž v tvých rukou vytrvale brousí. Odpustit, znamená hodit nůž do propasti. Neobjímej lidi ze zvyku. Otevři svou náruč člověku, a zároveň své srdce Bohu. Zemřít, znamená otevřít svou mysl a srdce kráse, lásce a uzavřít v sobě vše, co se týká bolesti a utrpení. Jsem ještě tu, ale netrpím. To, že přestaneš dýchat, neznamená, že přestaneš myslet. Dávej si pozor, ukládají se i ty nejniternější myšlenky. Každý záchvěv srdce, každý nevraživý pohled a urážka. Vše je v jakémsi trezoru, který se otevírá na pokyn Nejvyšší lásky, při smrti. V tomto okamžiku má význam každý i když nepatrný projev lásky, nebo soucitu, těch, co mne milovali. Neprosím o Vaše slzy, ale o lásku.

Všichni, které jsem miloval, mně milují. Vidím a cítím to. To je největší krása…..

Umírání, stejně jako zrození patří k životu na této planetě. A proto bych Vás chtěla poprosit,pokud můžete, pomáhejte ze všech sil tišit smutek pozůstalých,kteří jsou kolem Vás.

Neberte to jako vměšování do jejich rodinných záležitostí. Nebojte se nabídnout pomoc a dát najevo svou lásku. Velmi jsme si zvykli na otřepanou frázi Upřímnou soustrast.

Zkuste nezůstat jen u této universální věty. Řekněte alespoň, „ Je mi to opravdu moc líto, kdybys cokoli potřeboval(a) se vším Ti rád(a) pomůžu.

A to nejen kvůli pocitu spolucítění těch, kteří zde zůstali a truchlí, ale hlavně kvůli klidu duše, která odešla. Protože zmírnění bolesti pozůstalých, je vlastně pomoc zemřelému, aby dříve došel klidu.

Zetejte se, jestli nepotřebuje pomoci vyřídit potřebné záležitosti ohledně pohřbu.

Pokud člověk odešel náhle, často je duše navíc zmatená a neodejde ke světlu. Když se k tomu navíc přidávají projevy přítomnosti duchovní energie u pozůstalých, je nutné udělat tyto dva kroky.

1/ Zádušní mše

2/ Rituál a prosba ke Stvořiteli a andělům,k odvedení duše do světla

Moc prosím všechny, kteří navštěvují tyto stránky, aby za duši mého strýce Ladislava dnes zápalili svíčku a poprosili za jeho odchod do světla. Věřte, že on, by to pro každého z nás, ze srdce rád udělal.

S láskou Kytička

Obrazek

Komentáře

Přehled komentářů

Já se též připojuji

(Eva, 30. 11. 2009 9:05)

Přeji upřimnou soustrast.Můj manžel Bohumil byl také moc hodný člověk a tragicky odešel každému kdo ho potřeboval vždy ochotně pomohl.Chtěla bych mu vzkázat jestli jsem někdy mu ublížila jestli by mě mohl odpustit.Každý den se za něho modlím.Eva

Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
<<	duben					>>
<<	2024					>>
1	2	3	4	5	6	7
8	9	10	11	12	13	14
15	16	17	18	19	20	21
22	23	24	25	26	27	28
29	30

Online:	10
Celkem:	3256831
Měsíc:	16206
Den:	655

DUCHOVNÍ POMOC - VAŠE KYTIČKA - PORADNA - KOMUNIKACE S ANDĚLY